Víte, že kdykoliv kamarádovi něco doporučíte, vychválíte, nebo naopak řeknete, že to za nic nestojí, děláte recenzi? Druhy článků v časopisech mají někdy speciální názvy, takže působí jako něco odborného, ale není to vždycky tak. Právě recenze se určitě není třeba bát! Recenze je nejpřirozenější způsob, jak někomu říct, co je dobré, zajímavé, zábavné, nebo čím se nemá cenu zabývat. Proto také recenze čteme – abychom nemuseli číst nepovedené knihy, nechodili na špatné filmy a divadelní představení, abychom nepořizovali nepraktické výrobky a nehráli nezáživné hry, zkrátka abychom nekupovali zajíce v pytli.

Recenze otištěná v časopise nebo na internetu by přeci jen měla splňovat několik základních požadavků, protože čtenáři se vás nemohou na nic přeptat, jako to může udělat spolužák v lavici, když mu nadšeně povídáte o komiksu, který právě čtete. Ale ani psané recenze nejsou složité, stačí nevynechat jednu ze dvou hlavních částí.

Nejprve si vybereme, o čem budeme recenzi psát. Recenzovat se dá opravdu všechno: od knih a časopisů přes hračky, hry, restaurace, sportovní zařízení až po mobilní telefony a rychlovarné konvice. V novinách a společenských časopisech ale najdeme hlavně recenze na knihy, filmy, hudební alba, a někdy i divadelní představení nebo výstavy.

Cokoliv jsme si vybrali, musíme především důkladně otestovat – přečíst, prohlédnout, poslechnout, zahrát si, vyzkoušet, uvařit, zkrátka co je potřeba. V recenzi pak věc na prvním místě představíme. Popíšeme její vzhled, k čemu slouží, jak je uspořádaná, o čem pojednává. Podáme pravdivou informaci. A půlka práce je za námi!

Druhou částí recenze je naše vlastní hodnocení. Upozorníme na klady i zápory, které jsme objevili, zmíníme, co nás nejvíc bavilo, potěšilo, co nám přišlo praktické, nebo naopak nepodařené. Tedy zapojíme vlastní názor a zkušenost. Nejjednodušší je, když se vžijeme do kůže svého čtenáře a řekneme si: kdybych se já zajímal třeba o tuhle fantasy knihu, co by mě na ní asi nejvíc zajímalo? A to pak rozhodně nesmíme v recenzi vynechat.

K názvu recenzované knihy nezapomeneme uvést jméno autora, ilustrátora a nakladatele, u filmu režiséra, u výrobku výrobce. Pro přehlednost se také v časopisech užívá jednoduché obrázkové hodnocení. Třeba kolik dáme hvězdiček nebo smajlíků (např. čtyři z pěti). Podobně se někdy názor vyjadřuje v procentech. Pokud autor recenze udělí 100%, je to rozhodně největší pochvala, jakou může dát. Ale pozor, se 100% se musí šetřit, aby naše recenze nakonec nevypadala jako reklama, kterou si u nás někdo zaplatil. Recenze se vždycky snaží být pravdivá a nikomu nenadržovat.